Panička

Jméno v PP: Lucie Sovová

"Domácí" jméno: Lucka, Lucí, "Lulu" :D

Narozena: 18.5.1995

Pohlaví: Fena

Tetováno: naušnice v uších

Bydliště: Odry (u Nového Jičína)

No, jak už je výše napsané, jmenuju se Lucka. Jsem v prvním ročníku na gymplu v Rožnově pod Radh. Mezi mé záliby patří: tanec (tančím už od školky), chození ven s kamarády a samozřejmě PES spolu s agility :-))

Agility jsem začala "běhat" se svým jezevčíkem. Byl to jen jeden agility tábor a s ním už jsem se nikde, kde se cvičí neukázala. Bydlel u babičky a nebyl to zrovna nejvhodnější adept na běhání a chovat se taky neuměl. Bylo mi asi 8 let a vlastně jsem se ho moc bála na to, abych ho vychovávala. (Když jsem se o něco pokusila, vždycky po mě vyjel). 
O dva roky později mi mamča pořídila toho elegantní, krásné a na pohled žravé plemeno - Sheltii - Fíbí :-)

Na tohle plemeno jsme s mámou přišly díky Jiřince Máčkové a jsem za to neuvěřitelně ráda.

Další štěstíčko se mi narodilo v listopadu 2009 se jménem Neo.

Po gymplu bych chtěla jít na veterinární výšku, ale jsou to čtyři roky, tak uvidíme, jak se to vyvrbí :-))

Já a agility

Do světa agility jsem se vlastně dostala náhodou. Chtěla jsem jet na nějaký tábor (myslím, že se psal rok 2004) a tak mamka hledala a hledala, až ji jedna paní učitelka a mamčina kolegyně (tehdy Jiřina Strnadová, teď Máčková) navrhla, abych jela na tábor, když mám toho jezevčíka, že. No, po týdnu s ním jsem zjistila, že to asi nebude nejvhodnější pes na agilitění, tak jsme se o nic dál nepokoušeli a zůstali u gaučingu. Když nám jezevec umřel, tak mi později pořídila mamka sheltii jménem Fíbí (2006) s tou jsem se taky všechno naučila. Už jsem věděla, co je to "hop", "tunel", "kladina", ale dál, že by existovaly nějaké otočky? V agility? To už mi nic neříkalo. Ten samý rok jsem začala trénovat a závodit s vypůjčenou sheltií - Witch Blue z Ďáblovy Studánky (Vizi) taky od Jiřky Máčkové. Myslím, že něco jsme vyhrály, ale jen díky Vizinčinými dlouholetými zkušenostmi :-)). Byly jsme i na kvaldách na MEJko, ale pořád si pamatuju, jak jsem se tam motala, no prostě děs a hrůza. Ale Viza mě toho naučila taky strašně moc. No..  potom jsem začala trénovat pořádně Fíbu a teď mi přibyl i Neo. Je toho strašně moc, pořád se učím nové věci, finty a agility se strašně rychle posouvá dopředu a doufám, že se tenhle sport nezvrhne a bude napořád pro řady agiliťáků platit heslo AGILITY IS FUN :-)